|
Je tomu tři týdny nazpět, co jsem začal chodit po lese s cílem vyfotit si zmiji. Vyhledával jsem slunné, kamenité lokality, kde by se zmijím snad mohlo líbit, avšak stočená klubíčka na prohřátých balvanech zůstávala stále jen mým vroucným přáním.
Dnes jsem si vyšel do lesa, a jak už tak tomu v životě bývá, když najednou najdete něco, co jste nedávno nemohli nalézt, já se zastavil zrovna na místě, kde se metr ode mne vyhřívala zmijka, zhruba 40, nanejvýš 45 cm dlouhá. Nesyčela, jen měla zvednutou hlavu a sledovala, co bude. Cvakl jsem pět nepovedených snímků, ale ona se dlouho nerozmýšlela a záhy se dala na útěk. Dali jsme si spolu dvě kolečka kolem buku, to když jsem se ji snažil dostihnout a vyfotit něco povedenějšího, když nakonec zalezla k trsu trávy. Věřte nevěřte, fotil jsem ji pod tím trsem bez tří minut hodinu, a ona za tu dobu jen maličko změnila polohu hlavy - na takovou trpělivou modelku jen tak nenarazíte...
|
